ZVYKÁM SI

zvykám si pomalu
na to,
tvůj úsměv
se ztratil,
bílé vlasy
tu nejsou

Ležíš na červené sedačce,
po rodičích tvé ženy,
sedíš v ušáku,
kde seděl otec tvé ženy

Kulatý stůl se skleněnou deskou,
rtěnka setřená,
zelená ryba
s oranžovýma očima

Oddechuješ hluboce ze spánku,
slyším tě do vedlejší místnosti

ztrácíš se
a nevím,
že to jsou poslední dny
a čas s tebou

Koupu tě ve vaně
jak malé dítě,
a pak ti češu vlasy.
Usmíváš se,
prohlížíš se v zrcadle
a na chvíli
je zde opět pocit mládí

A o pár let později
zde koupu mé dítě,
usmívá se radostně
tak jako ty

Jsi v jejích očích
a do mne přichází stud