| Nořím se do tmy, v pruhu světla, které se mi opírá v záda. Postupuji pomalu, nohy ve tmě jen těžce nahrazují oči a jediné co se zvyšuje je orientace sluchu. Něco kape, zvuk vody se rozléhá a vytváří něco nesrozumitelného, co se v mé mysli proměňuje ve zvláštní živočišné zvuky. Praskřeky. Procházím jeskynní a tak se spojuji s předky, kulturou, která tu byla před námi. Čas, který tu prožívám, se přetváří v nečas. Najednou plyne jinak, je tišší a i srdce se zpomaluje, vše v očekávání, prolnutí se.
2008 /Sloupsko - šošůvské jeskyně/
|
